White Lies je britská post‑punková revivalová kapela z londýnské čtvrti Ealing, která vznikla v roce 2007. Trio je známé temnou, melodickou hudbou s výraznými refrény, kombinující post‑punk, indie rock a synth‑popové vlivy. Původně vystupovali pod názvem Fear of Flying, než si vytvořili současnou, úspěšnější podobu.

White Lies pocházejí z Ealingu v západním Londýně, tedy z Anglie. Místní kytarová scéna a tradice britského post‑punku se silně propsaly do jejich zvuku i estetiky. Díky tomu bývají řazeni k vlně britských post‑punk revival kapel, která se prosadila po roce 2000.

White Lies mají tři stálé členy. Jde o zpěváka a kytaristu Harryho McVeighe, baskytaristu a textaře Charlese Cavea a bubeníka Jacka Lawrence‑Browna. Na koncertech je často doplňují hostující hudebníci na klávesy a kytaru, ale jádro kapely zůstává trojčlenné.

V kapele White Lies hraje Harry McVeigh (zpěv a kytara), který je typický svým hlubokým, emotivním vokálem. Charles Cave obstarává baskytaru, doprovodné vokály a většinu textů, zatímco Jack Lawrence‑Brown sedí za bicí soupravou. Při živých vystoupeních se k nim přidávají další hudebníci, zejména na klávesy a doplňkové kytary, aby věrně přenesli studiový zvuk na pódium.

White Lies mají šest studiových alb: debut „To Lose My Life…“ (2009), následovaný deskami Ritual (2011), Big TV (2013), Friends (2016), Five (2019) a As I Try Not To Fall Apart (2022). Kromě toho existují EP, singlové kompilace a speciální tituly jako Night Light, které doplňují jejich diskografii. Celkový katalog tak zahrnuje řadu verzí a edic pro sběratele.

Na šesti studiových albech mají White Lies přes šedesát autorských skladeb. K tomu je nutné přičíst samostatné singly, B‑strany, bonusové tracky a živé nebo akustické verze, takže celkový počet vydaných nahrávek kapely přesahuje sedmdesát. Přesné číslo se liší podle toho, zda započítáte všechny alternativní verze a reedice.

Mezi nejznámější skladby White Lies patří zejména To Lose My Life, Death, Farewell To The Fairground a Seventeen, které definovaly jejich raný, temný post‑punkový zvuk. Velkou pozornost získaly také singly „Bigger Than Us“, „There Goes Our Love Again“, „Getting Even“, „Tokyo“ a „Time To Give“. Tyto písně často zaznívají na koncertech a objevují se v žebříčcích nejoblíbenějších skladeb kapely.

Na začátek je ideální debut „To Lose My Life…“, který ukazuje White Lies v nejčistší post‑punkové podobě s chytlavými refrény a temnou atmosférou; u nás ho běžně najdete na LP i CD. Jako druhý tip doporučujeme album Big TV, které kombinuje silné melodie s propracovanějšími aranžemi a je rovněž dostupné na vinylu i kompaktním disku. Pro nováčky představuje dobrý průřez tím, jak se kapela vyvíjela od syrovějšího zvuku k sofistikovanějším popovějším polohám.

White Lies hrají především post‑punk revival s výraznými prvky indie rocku a synth‑popu. Jejich hudba často připomíná temnější kapely typu Joy Division, Editors nebo Interpol, ale přidává větší důraz na hymnické refrény a melodické klávesové linky. Typické jsou pro ně velká, „stadionová“ aranžmá, hluboký vokál a texty o lásce, smrti a existenciálních tématech.

Kapela White Lies vznikla v roce 2007 v londýnském Ealingu, kdy se její členové rozhodli uzavřít předchozí projekt Fear of Flying a posunout se k temnějšímu, serióznějšímu zvuku. Průlom přišel s debutovým albem „To Lose My Life…“ z roku 2009, které se dostalo do čela britské hitparády. Od té doby kapela pravidelně vydává nová alba a koncertuje po celém světě.