The Rolling Stones: Dirty Work verze na vinylu LP v remasterované edici. Toto konkrétní vydání vyšlo v Evropě a USA ve vydavatelství Rolling Stones Records dne 26. června 2020.

Osmnácté studiové album Rolling Stones vyšlo v roce 1986 a bylo nahráno za těch nejtěžších možných podmínek. Je s podivem, že vůbec vzniklo. Méně překvapivé je, že jde o skvěle zvládnutý soubor písní, který opět dokázal, že se kritici Stounů mýlili. Málokteré album vznikne za tak obtížných okolností, jako byly ty, které provázely Dirty Work. Začněme tím, že po vydání She's The Boss, Mickova prvního sólového alba o necelý rok dříve, jehož vznik Keith zpočátku považoval za akt těžké zrady, byl vztah Micka a Keitha pod silným tlakem. Mick pak odehrál sólový set na Live Aid, zatímco Keith a Ronnie hráli s Bobem Dylanem. Mezi oběma hlavními složkami hudebního a emocionálního motoru kapely došlo k velkému, zásadnímu rozkolu. Za další, jak Charlie, tak Ronnie se potýkali s osobními problémy, u Charlieho "záležitostí středního věku" a u Ronnieho s dlouhodobějšími problémy s chováním, obojí se týkalo chemických závislostí, což znamenalo, že zdravotní problémy a problémy se spolehlivostí zvyšovaly napětí. Nejtraumatičtější ze všeho a skutečná tragédie byla, že v prosinci před vydáním desky zemřel na infarkt zakládající člen Rolling Stones Ian Stewart. Bylo mu pouhých 47 let. Jeho náhlá smrt celou kapelu těžce zasáhla a vzala jí něco, co se nedalo nahradit. Nahrávání - které probíhalo v Paříži mezi 8. dubnem a 17. červnem - bylo často rozděleno na dva tábory, přičemž Jagger nahrával své vokály až poté, co zbytek kapely dokončil své party. Sessions oficiálně začínaly kolem deváté hodiny večer, ale Keith a Ronnie se někdy objevili až v devět ráno a pak chtěli hrát celý den a celou noc. Producent Steve Lilywhite tehdy řekl: "Nechci o tom moc mluvit. Je to do značné míry Keithovo album. Písničky napsal kvůli Mickovým sólovým závazkům". Navrhované turné - které by podle dobových zpráv vydělalo kapele něco kolem 40 milionů dolarů - se nikdy neuskutečnilo. Jagger poslal každému z kapely identický telex, v němž je informoval, že na turné nepojede. Odehrálo se pouze jedno vystoupení v klubu 100 pro přátele a rodinu. Charlie a Ronnie potřebovali čas, aby se srovnali. Mick a Keith potřebovali být opět v kontaktu. Bill se prostě stáhl na jih Francie, jen aby se čas od času objevil v The Benny Hill Show. Článek v americkém časopise Spin - jehož autorem byl bývalý novinář NME Nick Kent - se zamýšlel nad tím, zda je všemu konec, zda "nejhorší a nejstarší rokenrolová kapela na světě vyčerpala důvody, proč zůstat spolu". Kdyby byli Rolling Stones pacientem, lze s jistotou říci, že by v tuto chvíli byli na jednotce intenzivní péče a všechny přístroje by měřily kritické faktory. Jak se přes všechny tyhle problémy dostat a natočit desku, za kterou by si každý mohl stát? Tady stála kapela tváří v tvář téměř čtvrtstoletí tvorby skvělé hudby a dějin populární kultury a přemýšlela, co dál. A nikdo vlastně nevěděl. Z této naprosto neperspektivní situace vzešli Dirty Work. Která vypadá asi takto. A navzdory zmatku, ze kterého se zrodila, válí jako balvan. One Hit (To The Body) je hybný rocker říznutý silnými doprovodnými vokály. Kapela se sice nacházela v krizi, ale prostřední část písně, kde se láme na Mickovy vokály, Keithovu kytaru a Charlieho bicí, stále chřestí emocemi - ten feeling je tam pořád tak samozřejmě.Fight to posunul ještě dál - velké táhlé akordy a ostré, jehlovité bicí jsou úplně osmdesátkové, ale je pod tím oheň a je to naštvaná, bzučící vosa písně: "Chci to udělat za bílého dne," zpívá Mick, "jsem náklaďák, jsem sebevrah...". Tohle není skupina mužů, kteří se utápějí v lehkém středním věku. Hold Back je další plně odevzdaná, hrdlem řvoucí skladba, Mick zní šíleně a zuřivě a přímo v rytmu, zatímco kapela to pořádně tluče. keith se dělí o hlavní vokál Too Rude s Jimmym Cliffem a skladba se mění v sladce hlubokou, dabovanou lahůdku, zatímco Mickova Winning Ugly je šouravá, vzdušná, syntezátorová skladba, která se valí vpřed na neúnavné Wymanově basové lince. "Byl jsem vychován k podvádění," zpívá, "dokud se rozhodčí nedívá..." Back To Zero napsal společně s klávesistou Chuckem Leavellem jen pár dní poté, co mu Stu řekl, že nejlepší, co může s tímhle pekelným strojem udělat, je "hodit ho do oceánu..." Titulní skladba je brutálně jednoduchý rocker, příklad kapely, která umí vytáhnout zboží z rukávu, když musí. Ronnieho a Keithovy kytary si vyměňují jiskřivé, jiskřivé linky, zatímco Charlie se tvrdě opírá do své soupravy. Had It With You je počítačové delta-blues, kapela v krabici s pulzujícím sólem na harmoniku a několika záměrně veselými beatlesáckými harmoniemi vícehlasého Jaggera. pak je tu Sleep Tonight, lahodně modrý country-rocker zpívaný Keithem a Tomem Waitsem, který se veze na krásné kruhové klavírní lince a je zavěšen na podpoře bohatého gospelově zabarveného doprovodného vokálu. Je to úžasně silná píseň. Tohle tedy není album, za jaké ho považujete, natož takové, jak vám bylo řečeno. "Ano, ty vztahy byly hrozné," řekl Mick o nějaký čas později. "Zdraví bylo ďábelské. Zbytek Stones nemohl přejít přes Champs Elysées, natož jít na turné..." A přesto všechno to stále táhli za jeden provaz, stále se hýbali, stále přidávali další kapitolu do příběhu. Když Rolling Stones vstoupili do svého pětadvacátého roku, byli stále mocnou, mohutnou silou. (rollingstones.com)

Album zasahuje do žánrů Rock, Reggae, Pop Rock, Hard Rock, Rhythm & Blues, Classic Rock a Funk. 180g Remastered Half Speed Master Vinyl.