Basil Kirchin

Britský experimentální skladatel a jazzový hudebník

Basil Kirchin (8. srpna 1927 - 18. června 2005) byl britský bubeník a skladatel. Jeho kariéra sahala od hraní na bicí v otcově Big bandu ve 13 letech přes skládání hudby k filmům až po experimentování s manipulací nahraných zvuků, díky čemuž je označován za "otce ambientní hudby". Basil Kirchin debutoval v roce 1940 v Paramountu na Tottenham Court Road v Londýně, kde hrál na bicí v populární taneční kapele, kterou vedl jeho otec Ivor. Po válce hrál Kirchin s Harrym Royem a Tedem Heathem, ale v roce 1951 se vrátil ke spolupráci se svým otcem v Kirchin Bandu. Kapela se i nadále těšila úspěchu, například Billy Eckstein a Sarah Vaughan trvali na tom, aby je Kirchin Band doprovázel při jejich turné po Británii, jejich vystoupení lámala rekordy v návštěvnosti a objevovala se v anketách časopisu Melody Maker. Kapela nahrávala pro společnosti Decca a Parlophone, přičemž druhou jmenovanou produkoval George Martin. Kirchin mohl nahrávat živá vystoupení kapely. V roce 1957 skončila éra big bandů s nástupem skifflu a rokenrolu a Kirchin se rozhodl, že je čas jít dál, "protože jsi vězněm rytmu. A mě už nebavilo hrát hudbu jiných lidí." Deset let předtím, než se to stalo módou, odjel Kirchin do Indie a strávil pět měsíců v chrámu Ramakrišny. Poté se přestěhoval do Sydney, ale při vykládání jeho majetku z lodi se přetrhl popruh a vše, včetně nahrávek Kirchinovy kapely, se ztratilo pod hladinou moře. Tato ztráta ho trápila po zbytek života. V roce 1961 se vrátil do Británie a pracoval s Keithem Herdem na experimentálních skladbách "soundtracks for unmade films". Produkoval také materiál pro knihovnu De Wolfe, přičemž využíval talentu mladých sessionových hudebníků, jako byli Jimmy Page a Mick Ronson. V roce 1967 mu Rada pro umění udělila grant na nákup magnetofonu Nagra. Ten používal ke sběru zvuků z okolí, zvuků zvířat v londýnské zoo a hlasů autistických dětí. Kirchin experimentoval se zpomalováním nahrávek, aby odhalil "malé balvany zvuku". "Vezměte si ptačí zpěv, všechny ty harmonické, které neslyšíte, jsou ztišeny - zvuky, které lidské uši nikdy předtím neslyšely." Jeho experimenty byly částečně financovány skládáním filmové hudby například k filmům Chyť nás, když to dokážeš (1965), Zavřený pokoj (1967), Začínám počítat (1969) s Jenny Agutterovou a Ohavný doktor Phibes (1971). Jeho experimentální skladby vyšly na dvou albech, obě s názvem World Within Worlds. První vyšlo v roce 1971: Worlds Within Worlds, EMI Columbia (SCX6463) a obsahovalo Part I - Intergration 2. Part II - The Human Element. Druhé bylo vydáno až v roce 1974: Worlds Within Worlds Island Records (HELP 18} Part III - Emergence Part IV - Evolution. Kirchin byl frustrovaný z toho, že nahrávací společnosti zasahovaly do jeho materiálu. Ani jedna z nahrávek se v té době neprodávala dobře, ale od té doby se staly vysoce ceněnými sběratelskými předměty. Kirchin pokračoval v komponování po celý svůj život a jeho hudba byla uznána novou generací s vydáním materiálu u Trunk Records. Kirchin řekl: "Chtěl jsem se pokusit zanechat něco mladým lidem, kteří v hudbě začínají a něco hledají, jako jsem to hledal celý život já.". Mnoho hudebníků od té doby přiznalo vliv, který měl Kirchin na jejich vlastní tvorbu. Od Briana Ena a Nurse With Wound až po Broadcast - "Potřebujeme vzory, jako je Basil Kirchin , abychom mohli jít dál, a protože vidíme paralely v jeho a naší hudbě, slyšet to nás utvrzuje v tom, že děláme správnou věc.".