Franz Schubert

rakouský hudební skladatel

Franz Peter Schubert (31. ledna 1797, Himmelpfortgrund, dnes Vídeň–Lichtental[1] – 19. listopadu 1828, Wieden, dnes Vídeň–Wieden[2]) byl rakouský hudební skladatel období raného romantismu. Jako hudební skladatel měl mimořádnou schopnost vystižení lyrických a romantických nálad a velký melodický talent; Franz Liszt o něm hovořil jako o „nejpoetičtějším ze všech hudebníků“. Schubertův největší význam spočívá v písňové a komorní tvorbě. Napsal kolem 600 písní i mnoho skladeb pro komorní obsazení a sólový klavír. Dále je autorem sedmi dokončených symfonií a slavné osmé (podle dnešního seznamu v pořadí sedmé) Nedokončené i jiné liturgické, scénické a baletní hudby. Přes svou pracovitost si Schubert během svého krátkého života nebyl nikdy schopen opatřit odpovídající postavení a finanční zajištění. Žil většinou z podpory svých příbuzných, přátel a obdivovatelů a jeho hudba nebyla známa širší veřejnosti. Zájem o jeho dílo však narostl na samém sklonku jeho života a od své smrti až dodnes patří Franz Schubert ke stěžejním autorům romantického hudebního repertoáru. Franz Peter Schubert se narodil v tehdejší samostatné obci Himmelpfortgrund, roku 1850 začleněné do vídeňské předměstské části Lichtental, dnes součásti obvodu Alsergrund. Byl třinácté z patnácti dětí chudé učitelské rodiny. Deset z jeho sourozenců však zemřelo ještě před dovršením prvního roku života. Původ jeho otce, řídícího učitele Franze Theodora Schuberta, sahá do tehdy německy mluvící oblasti severní Moravy. Otec pocházel z rolnické rodiny z vesničky Neudorf (nyní Vysoká – část obce Malá Morava), v okrese Šumperk, poblíž Králického Sněžníku. Jeho matka Elisabeth rozená Vietz přišla do Vídně ze Zlatých Hor, tedy z oblasti Slezska v okrese Jeseník. Roku 1808 se mladý Franz pro svůj výborný hlas stal studentem císařského konviktu a zároveň členem chlapeckého sboru dvorní kaple. V konviktu si prohloubil své zatím jen domácké hudební vzdělání mimo jiné i lekcemi u proslulého skladatele Antonia Salieriho. Jed...