Jeff Tyzik Jeff Tkazyik se v roce 1979 přejmenoval na Jeff Tyzik . Narodil se v Hyde Parku ve státě New York a do hudby se poprvé zamiloval v osmi letech, když v místním průvodu viděl pochodovat sbor bubeníků a trubačů. "K devátým narozeninám jsem řekl: 'Chci trubače!'," vzpomíná Tyzik. Když však otevřel kufřík, byl zdrcen. "Nebyla to trubka. Byl to kornet!" Na počáteční zklamání však rychle zapomněl a začal se uč...  Více

Jeff Tyzik Jeff Tkazyik se v roce 1979 přejmenoval na Jeff Tyzik . Narodil se v Hyde Parku ve státě New York a do hudby se poprvé zamiloval v osmi letech, když v místním průvodu viděl pochodovat sbor bubeníků a trubačů. "K devátým narozeninám jsem řekl: 'Chci trubače!'," vzpomíná Tyzik. Když však otevřel kufřík, byl zdrcen. "Nebyla to trubka. Byl to kornet!" Na počáteční zklamání však rychle zapomněl a začal se učit na kornet u učitele, který ve 20. letech vystupoval v Goldman Memorial Bandu. Okamžitě vynikl. "Vždycky jsem to s hudbou myslel nesmírně vážně, už v mladém věku. Byl jsem frustrovaný z ostatních dětí, když to nebraly tak vážně jako já." Tyzik vzpomínal a dodal: "Vždycky jsem dával veškerou energii do všeho, co mě bavilo." Tyzikovi učitelé a přátelé ho začali tlačit, aby se přihlásil na konkurz na Eastmanovu hudební školu. Tyzik vzpomíná: "Eastman byl klíčovým místem v mém vývoji, protože jsem tam byl vystaven legendám, jako byl Ray Wright. Když jsem byl malý, máma mě jednou za čas brala do Radio City Music Hall, kde Ray dirigoval Radio City Music Hall Orchestra. Raye jsem poznal o několik let později, když byl profesorem jazzových studií na Eastman School a já byl jeho studentem. Stal se mým mentorem. O hudbě a hudebním byznysu toho věděl hodně. Ke všem svým studentům se choval jako k profesionálům. To, co dnes dělám, přímo souvisí s mým studiem u něj." Na Eastmanově univerzitě se Tyzik také seznámil s Chuckem Mangionem, velkým kapelníkem. Protože na něj byl Mangione na vysoké škole přísný, byl Tyzik šťastně překvapen, když mu Mangione nabídl práci. Během následujících šesti let pracoval pod Mangionem a nasával každou část hudebního byznysu: "Během mého prvního vystoupení v Hollywood Bowl s Chuckem jsme nahrávali živé album. Hrál jsem na pódiu a zároveň jsem nahrávku spoluprodukoval," směje se Tyzik. "Pět minut před začátkem koncertu vypadl v Hollywood Bowl proud a všechno potemnělo. Živá vystoupení jsou vždycky zajímavá!" Vystupování v 70. letech s Mangioneho jazzovým orchestrem pro desetitisícové i dvacetitisícové davy ukázalo Tyzikovi, že možnosti orchestru mimo klasickou hudbu jsou neomezené. "Lidé se přišli podívat na Chucka, ale přišli také kvůli hudbě. Takže i když jsem byl klasicky vzdělaný, téměř dvacet let jsem se ubíral spíše jazzovým, popovým a rockovým směrem a vždy jsem se snažil tyto hudební prvky syntetizovat pro symfonický orchestr." Další velká příležitost jeho kariéry se Tyzikovi naskytla, když se setkal s legendou popu Docem Severinsenem, tehdejším vedoucím kapely Tonight Show. Tyzik a virtuózní trumpetista Allen Vizzutti spolupracovali na trubkovém koncertu, který měl Doc speciálně nahrát. "Allen byl na světovém turné s Chickem Coreou a nemohl se zúčastnit premiéry naší skladby, takže jsem šel na první zkoušku sám," vzpomíná Tyzik. "Byl jsem nervózní (mírně řečeno!) a schovával jsem se vzadu v sále. Doc si mě zavolal na jeviště a nechal mě sedět hned vedle sebe, zatímco se skladba poprvé zkoušela. Doktorovi se koncert líbil. Ten večer jsme s ním strávili hodiny povídáním o všech těch věcech, které bychom jednou chtěli dělat - a všechno, o čem jsme ten večer mluvili, jsme nakonec udělali." Mezi projekty, na kterých Tyzik s Docem spolupracoval, patří například podíl na aranžmá mnoha Docových symfonických programů a především produkce alba The Tonight Show Band with Doc Severinsen, Vol. 1, oceněného cenou GRAMMY, natočeného v roce 1986: "Doc byl pro mě inspirací. Jeho energie a odhodlání být i nadále vynikajícím hudebníkem je úžasné," řekl Tyzik, "můj vztah k němu je mnohem hlubší než profesionální a hlubší, než dokážu vysvětlit."Méně