Liškův styl je charakteristický originálním propojením klasického orchestrálního psaní s moderní hudbou, elektronikou a zvukovými experimenty. Často pracoval s neobvyklými nástroji, rytmickými motivy a zvukovými efekty, které dokázaly vytvořit silnou atmosféru i bez obrazu. Zároveň uměl být velmi melodický – psal zapamatovatelné tematické motivy, které dokázaly film „vyprávět“ stejně silně jako obraz.