Mark Lanegan Band: Bubblegum verze na CD v standardní edici. Toto konkrétní vydání vyšlo v Velké Británii ve vydavatelství Beggars Banquet dne 2. srpna 2004.

Síla dvou srdcí

Mark Lanegan je rozpolcený. Rozpolcený mezi hlasitým rockem a tichým psaním písní, mezi drogami a odvykací kúrou, koncertním angažmá s Queens of the Stone Age a sólovými alby. S pomocí svého psychiatra a trochy sebeironie se bývalý člen skupiny Screaming Tree konečně našel - a natočil své dosud nejlepší album.

Mark Lanegan je muž plný rozporů. Nerad je středem pozornosti, ale byl frontmanem a vůdčí osobností grungeové kapely Screaming Trees. O svém hlase si moc nemyslí, přestože zpívá jako nikdo jiný na současné hudební scéně. A jednou prohlásil, že zpívat o vlastním životě je nuda, ačkoli mnohé jeho písně připomínají terapii. Když se ale podíváte blíže, každá z Laneganových stránek dává smysl v rámci širší struktury osobnosti tohoto excentrického umělce, protože hned na začátku své hudební kariéry musel vše přehodnotit. "Ve skutečnosti jsem měl být bubeníkem skupiny Screaming Trees," vzpomíná v rozhovoru. "Ale byl jsem příliš špatný." Skutečný zpěvák byl ve hře na bicí mnohem lepší než já, a tak jsme si bez dalších řečí role vyměnili." Těžko uvěřit. Stejně tak je těžké uvěřit, že zpívání bylo pro muže s výjimečným hlasem všechno, jen ne snadné. "Musel jsem se naučit každou písničku v kapele notu po notě," sténá. "Ze začátku jsem je nechal všechno zpívat. A když poslouchám staré nahrávky, připadá mi, že můj hlas je hrozný. Dnes už je to naštěstí o něco lepší." A to není koketování. Lanegan sám sebe vnímá jako člověka, který si musí všechno tvrdě odpracovat, jako cílevědomého člověka: "Pohání mě hledání dokonalé rovnováhy mezi hlasitým a tichým zpěvem," vysvětluje. Kolem těchto dvou pólů se vlastně jeho hudební svět točí už od začátku kariéry před 21 lety. Hlasitou část charakterizuje jeho působení v rockových kapelách: po rozpadu Screaming Trees v roce 2000 téměř tři roky brázdil světová pódia s Queens Of The Stone Age. Zároveň prožívá svou klidnější, reflexivnější stránku na novém, šestém sólovém albu "Bubblegum". "Bylo důležité si na 'Bubblegum' dát trochu pauzu, protože jinak bych se prostě neměl čas plně soustředit na vlastní album. V Queenech mám úžasnou, výjimečnou roli a jsem vždy zapojen tak moc nebo tak málo, jak chci. To je požehnání, protože tu kapelu miluju a jsem hrdá na to, že v ní můžu hrát, ale mám i jiné věci na práci. Letos mi bude čtyřicet a věřím, že člověk by měl v životě dělat všechno, co si předsevzal." Ale všechno má svůj čas. Když ho Queens Of The Stone Age v roce 1997 poprvé požádali, aby se k nim připojil, zpočátku odmítl. Tehdy byl Laneganův život nastaven na "klid". Jeho cílem bylo vytvořit dokonalé tiché album. Takové, jako je "Field Songs". "Nemohl jsem to album udělat lépe," vzpomíná. "Takže potom už bylo jasné, že se v budoucnu budu muset věnovat něčemu jinému." The Queens nabízeli dokonalý protipól, ale Lanegan se naučil, že skutečně svobodný vývoj je možný pouze sólově. "U Queens nepíšu každou písničku a nezpívám vždycky. Jsem jen členem kapely. Mám jen svá vlastní alba, na kterých se snažím o dokonalost."

Hororové výlety jako každodenní zážitky

To se dodnes nezměnilo. Svůj záměr pro album "Bubblegum" formuloval jasně: "Chtěl jsem udělat velmi osobní album, které by zároveň dokázalo být rockové". Právě v tomto bodě se setkaly dvě hudební stopy, po kterých putovala jeho kariéra. Symbióza hlasitého a tichého na jednom zvukovém nosiči měla být jeho cílem. Aby toho Lanegan dosáhl, musel sáhnout hluboko do svého pytle triků. Především musel oklamat sám sebe, aby se vymanil ze staré formy, v níž vždy odděloval hlasité a tiché. Proto na "Bubblegum" není jen jeho jméno, ale i "Mark Lanegan Band" - dodatek, který z izolovaného písničkáře dělá rockera. "Obvykle jsem docela dobrý v tom, jak si na sebe hrát," říká Lanegan. "Tehdy, když jsem psal písničky, které vyjadřovaly hodně z mé osobnosti, vždycky jsem si říkal, že je to jen příběh, který vyprávím o někom jiném. Tohoto názoru jsem se v rozhovorech rozhodně držel. Nechtěl jsem, aby někdo nabyl dojmu, že mu předkládám své nitro na stříbrném podnose. Koneckonců psát o vlastním životě bylo nudné, alespoň jsem si to myslel." Tato zásada zaslepenosti fungovala obzvlášť dobře v kombinaci s alkoholem a heroinem. Téměř dvacet let se Laneganovi dařilo umlčovat vlastní démony a skrývat své strachy. Dnes však věří, že toto údolí konečně překročil: "Teď jsem se naučil přemýšlet o svých vlastních myšlenkách. Dnes nemám problém přiznat, že jsem na 'Bubblegum' zpracoval svůj vlastní život." Například o strašlivých, opakujících se snech, v nichž Lanegan páchal hrozné zločiny. V určitém okamžiku se Lanegan vyděsil. "Šel jsem ke svému terapeutovi úplně rozrušený a řekl mu o tom". Jeho terapeut mu pouze řekl, že takové sny jsou důležité a správné. Právě ony nám brání stát se zločinci v reálném životě. "Toto uvědomění mě velmi uklidnilo," říká dnes Lanegan. Zpracoval ho v písni "One Hundred Days", která je o tom, že noční můry nejsou hororové výlety, ale zcela normální, každodenní zážitky. A pokud se s nimi člověk naučí zacházet, může z nich dokonce čerpat pozitivní uklidnění. Možná právě díky tomuto novému zklidnění, této sebejistotě, se "Bubblegum" stalo jeho dosud nejlepším albem. Každou jednotlivou píseň režíruje tak dlouho, dokud nevznikne brilantní souhra hlasitého a tichého, rocku a emocí, bolesti a naděje, frustrace a radosti ze života.

Žádné předvádění se se známými jmény

Mark Lanegan s náměsíčnou jistotou shromažďuje různé hostující hudebníky: PJ Harvey, Dean Ween (Ween), Greg Dulli (Afghan Whigs), Chris Goss (Masters of Reality), Duff McKagan (Guns N'Roses) a také Nick Oliveri (Kyuss, Queens of the Stone Age) a Josh Homme (Kyuss, Queens of the Stone Age) zdokonalují mistrovské dílo s lepkavým názvem. "Jednou z výhod tak dlouhého působení v oboru jsou všichni přátelé, které jsem na své cestě potkal. Takže jsem si mohl dovolit ten luxus, že jsem jednoduše oslovil a pozval ty nejlepší rockové muzikanty v okolí. Nešlo o to, abych se předváděl se slavnými jmény. Spíše jsem se snažil využít talent každého jednotlivce pro příslušnou píseň. Bez těchto lidí by mnohé z písní byly jen z poloviny tak dobré." Výsledek je mnohovrstevnatý a zároveň nesmírně homogenní. Marku Laneganovi se konečně podařilo spojit hlasité a tiché, odstup a blízkost, tradiční a progresivní, znepokojení a naději. To, že se toto mistrovské dílo jmenuje ze všeho nejvíc "Bubblegum", je téměř urážka a fanoušky předem vyděsilo. Na internetových fórech a chatech vyjadřovali obavy, že by název mohl být programem, že by rockový hudebník, který byl ještě v polovině 90. let považován za možného nástupce Kurta Cobaina, mohl najednou dělat nevkusnou pop music. Zpěváka z Washingtonu ale samozřejmě nikdy ani ve snu nenapadlo natočit album v barvách veselé žvýkačky: "Viděli jste obal?" ptá se a směje se. "Takové věci mi připadají neuvěřitelně vtipné." Muž plný protikladů, ale dobrý vtip mu nikdy nechybí.

Závěr:

Nezávislý rock: všestrannost má jméno. v hrudi Marka Lanegana bijí dvě srdce. Jedno rockuje ve velké póze, druhé zůstává tiše ve skříni. Jedno má na svědomí rockové kapely Screaming Trees a Queens of the Stone Age, druhé pět zdrženlivých sólových alb zpěváka a skladatele. Na šestém albu "Bubblegum" se Laneganovi poprvé podařilo skloubit obě protikladné stránky jeho talentu s prominentními hosty. Výsledek je tísnivý, úzkostný, bujarý a nadějný zároveň. A mimochodem, je to pekelně rockové.

Informace o produktu:
Bývalý zpěvák Queens Of The Stone Age s hosty: Josh Homme, PJ Harvey a další.
Bývalý zpěvák skupiny Screaming Trees na sebe v posledních letech upozornil hlavně jako člen Queens Of The Stone Age, občas ho bylo slyšet i na albech přátel, jako je Melissa Auf der Maur, a samozřejmě byl součástí Desert Sessions. V roce 2003 konečně vydal vlastní EP "Here Comes That Weird Chill", které nahrál ve studiu uprostřed národního parku Joshua Tree v Kalifornii. Uprostřed stepi Lanegan vytvořil prachem vyprahlé, místy ponuré dílo, které už tehdy naznačovalo, kam se bude ubírat jeho hudební cesta. "Bubblegum" je jeho dosud nejpropracovanějším dílem. Občas je zřetelně cítit, že se na jeho písničkářství podepsal čas strávený s Queens; rockovější skladby připomínají inspirativní výlet do pekla. I pánové Cave a Waits by si mohli vzít příklad z klidných skladeb, jejichž hutné aranže se dokonale snoubí s jedinečným hlasem.

Jako hosté se na albu podíleli Josh Homme, Nick Olivieri, PJ Harvey, Izzy Stradlin, Duff McKagan, Greg Dulli, Dean Ween a Chris Goss, který album společně s Laneganem produkoval.

Bývalý zpěvák Queens Of The Stone Age s hosty: Joshem Hommem, PJ Harveym a dalšími. Bývalý zpěvák skupiny Screaming Trees na sebe v posledních letech upozornil především jako člen Queens Of The Stone Age, příležitostně byl slyšet i na albech svých přátel, například Melissy Auf der Maur, a samozřejmě se podílel na Desert Sessions. V roce 2003 konečně vydal vlastní EP "Here Comes That Weird Chill", které nahrál ve studiu uprostřed národního parku Joshua Tree v Kalifornii.

Uprostřed stepi Lanegan vytvořil prachem vyprahlé, místy ponuré dílo, které už tehdy naznačovalo, kam se bude ubírat jeho hudební cesta. "Bubblegum" je jeho dosud nejpropracovanějším dílem. Občas je zřetelně cítit, že se na jeho písničkářství podepsal čas strávený s Queens; rockovější skladby připomínají inspirativní výlet do pekla. I pánové Cave a Waits by si mohli vzít příklad z klidných skladeb, jejichž hutné aranže se dokonale snoubí s jedinečným hlasem.

Jako hosté se na albu podíleli Josh Homme, Nick Olivieri, PJ Harvey, Izzy Stradlin, Duff McKagan, Greg Dulli, Dean Ween a Chris Goss, který album společně s Laneganem produkoval.

Album zasahuje do žánrů Rock, Alternativní rock a Folk Rock.

Mark Lanegan Band: Bubblegum XX verze na 3CD v remasterované edici. Toto konkrétní vydání vyšlo v Evropě ve vydavatelství Beggars Banquet dne 6. září 2024.

"Bubblegum" je album skupiny Mark Lanegan Band z roku 2004 , na kterém zpěvák se štěkavým hlasem představuje směs rockových, bluesových a folkových vlivů. Album obsahuje kolekci patnácti skladeb, mezi nimiž jsou pozoruhodné písně jako "Hit The City", která obsahuje duet s PJ Harvey, a "Come To Me", která obsahuje i doprovodné vokály Polly Jean Harvey. Mezi další výrazné skladby patří "Strange Religion" a "Wedding Dress", které dále ukazují Laneganův charakteristický baryton a introspektivní písničkářství. Na albu se podílela také řada hudebníků, včetně Joshe Hommea a Nicka Oliveriho z Queens of the Stone Age, Grega Dulliho z The Afghan Whigs a Izzyho Stradlina ze skupiny Guns N' Roses. Album "Bubblegum" získalo uznání kritiky za svůj drsný zvuk a emocionální hloubku a upevnilo pověst Marka Lanegana jako jedinečného hlasu v alternativní rockové hudbě.

Album zasahuje do žánrů Rock, Alternativní rock a Folk Rock. Triplesleeve 20th Anniversary.