Tom Odell: Monsters verze na vinylu LP v standardní edici. Toto konkrétní vydání vyšlo v USA ve vydavatelství Columbia ve spolupráci s Sony Music dne 13. srpna 2021.

Odhlédneme-li od hluku, který provází jeho četné úspěchy - tři alba v Top 5 ve Velké Británii, včetně platinového "Long Way Down", dva singly v Top 10, cena Brit Award 2013 v kategorii "Critic's Choice" - je tu jedna věc, která Toma Odella vždy držela při zemi: psaní písní. Klasický písničkář - který získal prestižní cenu Ivor Novello pro skladatele roku - se při psaní skladby "numb", svého prvního singlu pro rok 2021, spoléhal na svou vášeň více než kdy jindy.

. Jelikož se Odell po většinu roku 2018 a 2019 nenacházel v dobrém psychickém stavu, vypsal se z krize, nakonec polevil v ostražitosti a své pocity vlil do nové hudby, která představuje jeho čtvrté album, jež vyjde ještě letos. Vypadá to jako odvážný tvůrčí zrod a zároveň obnovení Odellových sil. To vše je slyšet na jeho novém singlu "numb", jehož hluboká černá melasa začíná Odellovým jednoduchým vokálem nad řídkým klavírem - "držím ruku nad plamenem, abych zjistil, jestli cítím nějakou bolest," zpívá - než píseň zahalí do lepkavé melancholie přízračná, sípající elektronika a vrstvy sekaných beatů.

Syntetizované textury, inspirované experimentálními zvukovými krajinami hudebníka Mica Leviho, byly pečlivě spojeny s akustickými ozdobami. "Řekl bych, že bylo období, kdy jsem se cítil odpojený od všeho," říká o lyrické inspiraci pro skladbu "numb". "Měl jsem pocit, že jsem se zasekl, že brzy ztratím smysl pro lehkost."

Odell se na veřejnosti jako hudebník pohybuje od svých 21 let - tehdy se jeho první album "Long Way Down", které si sám napsal, dostalo na první místo a vyneslo mu singl v Top 10 (epická "Another Love") a cenu Brit Award. Dnes, ve svých 30 letech, si Odell uvědomuje, že vichřice kolem jeho debutu rozpoutala pracovní morálku, která se nakonec stala posedlostí. Ta vyvrcholila v září 2019, kdy Odell, právě se vrátivší z turné s "Jubilee Road", odcestoval rovnou do Los Angeles, aby bez přestávky začal psát na další album. "Tehdy se chronický vnitřní neklid, se kterým jsem se potýkal už několik let, ještě zhoršil," říká. Jednoho rána se Odell probudil a "už nemohl dělat žádnou hudbu". Uvědomil si, že se musí něco změnit. Nakonec odletěl domů, jel rovnou k rodičům a pomalu se začal cítit lépe.

Odell pomalu, ale jistě přetavil své zážitky do hudby. Zároveň si uvědomil, že jeho rozšířené textařské obzory se musí odrazit v rozšíření jeho hudby, a mnoho písní na albu - které napsal společně s textařkou Laurie Blundellovou a producentem Milesem Jamesem - se přiklání k poněkud elektroničtějšímu, bedroom-popovému zvuku, který Odella v posledních letech stále více fascinuje. Tato nově objevená láska k domácímu elektropopu se hodila k vypuknutí pandemie, a tak písně vznikaly mnohem syrovějším způsobem kolem nástrojů, které měl k dispozici, jako jsou syntezátory Moog. Tento krok byl způsoben jednak podmínkami, jednak jakýmsi objevitelským nutkáním. Jsou to tedy děsivé syntezátory a drásavé beaty, které umocňují zvuk. A přestože některé jeho nové skladby mají těžký charakter, je v nich cítit lehkost, která znamená, že se Odellovi podařil ten největší trik, jaký pop nabízí: zamaskovat melancholii do jasných, radostných melodií. V této podivné době tato nová hudba znamená začátek druhé kapitoly Odellovy pokračující hudební cesty.

Album zasahuje do žánrů Soft Rock, Piano Rock a Singer-Songwriter.