Otický kabel s konektory Toslink - Toslink

• Vyšší čistota vlákna s nižším rozptylem světla zajišťuje lepší přenos informace a méně ztrát
• Precizně leštěné zakončení optických vláken

S dnešními technologiemi HDMI, USB, FireWire a ethernetovým připojením jsou možnosti audia skoro neomezené. Nicméně tyto stávající digitální technologie jsou jenom částí příběhu, problematika navrhování, výroby, volby nejlepšího analogového propojení a reproduktorových kabelů je nyní tak důležitá jako nikdy dříve. Technologie S/P-DIF (Sony Philips Digital InterFace) spolu s CD formátem z roku 1983 jsou i dnes stejně aktuální. S/P-DIF vysílaná přes digitální koaxiál a Toslink optické kabely (EIA-J) z nich dělá nejdůležitější kabely v elektronickém zábavním průmyslu.

Toslink díky HDMI nebývá často používán jako propojení DVD přehrávače a A/V přijímače, je však běžný v TV sestavách, subwooferech a všech různých produktech. 3.5 mm Mini Optický kabel také nesprávně známý jako Mini-Toslink je teď všude…od 3.5mm dvouúčelového sluchátkového jacku na Mac laptopu až po vstupy na těch nejlepších noteboocích.

Pro všechny tyto důvody Audioquest vylepšil a inovoval naši řadu OptiLink kabelů s opravdu vysokým výkonem. Všechny modely a délky jsou nyní dostupné s konektory Toslink – Toslink i Toslink – 3.5 mm Mini Optical.

Otázkou zůstává „jak může kabel z optického vlákna změnit zvuk?“ …odpověď je mnohem jednodušší než u jiných kabelů. Kdyby zdroj světla byl souvisle svítící laser svítící do vakua, světelný paprsek by zůstal rovný a dorazil by do cíle ve stejném čase. I kdyby zdroj LED světla byl souvislý v Toslink systému, světlo vstupující do optického kabelu by bylo rozptýlené a postižené nedokonalostmi a nečistotami ve vlákně. Toto můžeme měřit jako ztrátu v amplitudě… ale amplituda není problém, 50 % všech opravdových ztrát nemá vliv na kvalitu zvuku.

Problém je v tom, že rozptýlené světlo projde kabelem, pouze potom, co prošlo delší trasou, stejně jako kulečníková koule odražená od okraje stolu, což způsobí, že do cíle dorazí se zpožděním. Zpožděná část signálu brání počítači, který tento signál dekóduje, aby dekódovat signál správně, nebo může i znemožnit dekódování úplně. Tato neschopnost dekódovat se projevuje nejdříve ve vysokých frekvencích (ne audio frekvencích, takže snížená šířka pásma je měřitelný důsledek rozptylu světla ve vláknu. Pointa je tato: čím méně rozptýlení ve vláknech, tím méně rušení ve finálním analogovém zvukovém signálu, který dorazí k našim uším.

Je zde ještě jeden zásadní problém v rozptylovém mechanismu Toslink systému. Vlákno je relativně široké, má 1 mm v průměru, a LED zdroj světla je taky poměrně velký, čímž v pouští světlo do vlákna v mnoha různých úhlech. I kdyby bylo vlákno absolutně perfektní, signál se stále v čase rozloží, protože paprsky světla vstupující v různých úhlech mají různé délky cesty přes kabel a dorazí do cíle s různým zpožděním.

Téměř kompletní řešení tohoto problému je použití stovek mnohem menších vláken ve svazcích o 1 mm. Protože každé vlákno je limitováno úhlem, pod kterým do něj může světlo vstoupit, je tady mnohem menší rozdíl a mnohem menší rozptyl včase. Tento efekt úzkého vstupu je podobný efektu, kdy je fotoaparát schopen pořídit snímek bez objektivu… snímek je možné udělat pouze vpuštěním světla ve velmi omezeném rozpětí úhlů, zatímco sejmutí objektivem by snímek naprosto znemožnilo. Méně světla se dostane skrz mnoho-vláknový kabel, ale světlo, které do něj vstupuje, vystupuje vmnohem menším časovém rozpětí.

Máme tedy jeden problém - rozptyl světla včase…a dvě cesty směrem k lepšímu výsledku: menší rozptyl ve vlákně (lépe polymery nebo nejlépe křemík) a menší rozptyl při ovlivnění vstupního úhlu.