The Plastic People Of The Universe je legendární česká undergroundová rocková kapela založená koncem 60. let v Praze. Proslula svým avantgardním, syrovým zvukem inspirovaným Frankem Zappou a The Velvet Underground a také odmítáním přizpůsobit se kulturní politice komunistického režimu. Kvůli své nezávislosti čelila kapela zákazům, výslechům i věznění svých členů a stala se symbolem odporu a svobody slova.

The Plastic People Of The Universe pocházejí z Prahy v tehdejším Československu (dnešní Česká republika). Vznikli na přelomu 60. a 70. let v prostředí pražské rockové scény a rychle se stali jádrem československého hudebního undergroundu. Název převzali z písně „Plastic People“ Franka Zappy.

The Plastic People Of The Universe vznikli v roce 1968 v Praze. V 70. letech fungovali v ilegalitě, po roce 1989 se vrátili na oficiální pódia a postupně vydali řadu archivních i nových nahrávek. Kapela je s různými obměnami sestavy aktivní dodnes a občasně koncertuje i vydává nové či dříve nevydané materiály.

The Plastic People Of The Universe mají zhruba deset řadových studiových alb a k tomu velké množství živých a archivních nahrávek. Pokud započteme různé reedice, alternativní verze a koncertní desky, jde přibližně o 20–25 dlouhohrajících titulů. Mezi nejzásadnější patří debut Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned, kultovní Hovězí Porážka a novější album Maska Za Maskou (The Mask Behind The Mask).

Přesný počet písní The Plastic People Of The Universe se těžko určuje, protože mnoho skladeb existuje v řadě koncertních a archivních verzí. Dá se ale říct, že kapela má na kontě přes stovku vlastních písní a zhudebněných textů (například Egona Bondyho či Williama Blakea) a celkově několik stovek nahraných stop včetně živých záznamů. Diskografie se navíc průběžně rozšiřuje o dříve nevydané koncerty a archivní materiál.

Mezi nejznámější skladby The Plastic People Of The Universe patří kultovní Magické Noci a hypnotická Okolo Okna. Dále se často zmiňují existenciální Spáč, temná Půlnoční Myš a textově silný Magorův Šém. Z období nejtvrdší normalizace vynikají také protestní Ach To Státu Hanobení, naléhavá Marie Vstávej, melancholická Chce Se Mi Spát a apokalyptická Apokalyptickej Pták.

Začátečníkům se nejčastěji doporučuje kultovní album Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned, které skvěle zachycuje syrový zvuk a atmosféru českého undergroundu 70. let a u nás ho najdete na LP i CD. Velmi dobrým startem je i temnější a hutnější Hovězí Porážka, kde je kapela hudebně vyzrálejší, ale stále maximálně autentická. Kdo dává přednost lepší studiové kvalitě zvuku a novějším nahrávkám, může sáhnout po albu Maska Za Maskou (The Mask Behind The Mask).

Počet členů The Plastic People Of The Universe se v průběhu let měnil, typická sestava ale mívá čtyři až šest muzikantů (baskytara, kytara, saxofon, housle nebo viola, klávesy a bicí). V klasické éře šlo především o jádro kolem baskytaristy Milana „Mejly“ Hlavsy a jeho spoluhráčů Vratislava Brabence, Jiřího Kabeše a Josefa Janíčka. V novějších sestavách se objevují i další hudebníci, takže konkrétní počet členů se liší podle období a projektu.

K nejslavnějším členům The Plastic People Of The Universe patřil baskytarista, skladatel a kapelník Milan „Mejla“ Hlavsa, který kapelu založil a vedl až do své smrti v roce 2001. Dlouholetými oporami jsou saxofonista a textař Vratislav Brabenec, klávesista a kytarista Josef Janíček a violista/houslista Jiří Kabeš. V různých obdobích kapelou prošli také bubeníci Jan Brabec nebo Jiří Šula a v porevoluční éře například kytarista Joe Karafiát a další hudebníci, kteří pokračují v odkazu původní sestavy.